Kapitola III.: Přání
Přání zůstává nezávislé na skutečném stavu věcí.
***
Co se s nevyslyšeným přáním stane? Nikdy neumírá, ujde všem nástrahám, obejde všechny překážky, přidruží se k nejnepatrnější myšlence. Vede dál svůj život touhy a stává se tvůrčí silou nebo bláznovstvím.
***
Každé přání má právo na svou existenci nezávisle na tom, jak dalece je splnitelné.
***
Děti svými tužbami někdy rodiče zraňují, rodiče se pak obávají pocitu neuspokojivosti vůči nim, a než by jejich přání zklamali nebo je prostě vyslechli a uznali, raději se snaží je potlačit. V tom se odráží ujišťování se vlastní mocí. Uniká li mi možnost věci řídit, může se stát, že budu jednat jako tyran a násilník.
***
Vyslovíme li přání, neznamená to, že bychom o něco žádali. Je to jen přání, které chce být toliko uznáno jako přání.
***
S jakou vervou my rodiče, my dospělí se ihned chopíme některých přání, která děti vysloví, abychom je vzápětí svými odpověďmi, naprosto se míjejícími s dětským chápáním, přeměnili na své vlastní nároky.
Jedna holčička ve 12-ti letech zvolala v obdivném nadšení, celá oslněná rozevlátými rukávy svého otce pastora hlásajícího z kazatelny slovo Boží: "Já také chci být pastorem!" A okamžitě ji zapsali do latiny a o několik let později ji stálo hodně námahy, než se svého "povolání" zbavila.
***
Láska spočívá spíše v odevzdání se někomu než v dobývání, spíše v oddanosti, než v chladných výpočtech a manipulování druhou osobou.
***
Děti jsou častěji vedeny k tomu, aby uspokojovaly přání svých rodičů, než aby naslouchaly svým vlastním přáním a ctily je, případně aby podnikly první kroky k jejich uskutečnění.
***
Každé přání, ať malé nebo velké, reálné nebo neskutečné, si zaslouží, abychom o něm uvažovali, zaslouží si, abychom si u něho položili otázku: Co pro své přání dělám?
***
Musíme své přání rozpoznat a dopřát mu sluchu, porozumět mu a uchránit je před každým špatným zacházením, a ne je komukoli předhodit, aby se na něm popásl.
***
Co působí nejškodlivěji a nejvíce mrzačí, není frustrace, ale popřené přání. Že je odmítáme uvidět, naslouchat mu, že je u sebe nebo u druhého nepoznáme, potlačujeme je, cenzurujeme nebo skrýváme pod falešným nezájmem, to všechno vede ke lži a odcizení.