Alan Gratch: Kdyby muži chtěli promluvit, řekli by asi toto
- Muži se stydí, když se cítí zranitelní, slabí, nebo neúspěšní. Zranitelnosti se snaží vyhnout tím, že svůj stud přenesou na jinou osobu.
- Pokud chcete, aby vám ten druhý otevřel svůj vnitřní svět, musíte vytvořit prostředí, které přijímá odlišnosti. Takové prostředí nemůže být uměle vytvořeno. Musí to být výsledek upřímného postoje.
- Akceptování a milování sebe sama je nezbytným předpokladem k přijímaní a milování druhých.
- Muži mají mnohdy pocit, že když druhým odhalí své ostudné myšlenky nebo pocity, budou poníženi a zavrženi. Pravdou je téměř přesný opak. Namísto ponížení u většiny lidí vzbudíte zájem. Nebudou se obávat podělit se s vámi o své vlastní pochybnosti o sobě a o své utajované hříchy.
-Když chcete, aby někdo cítil, pak pomáhat mu, aby vás vyslechl, není tak důležité jako pomáhat vám samotnému, abyste vyslechli jeho.
- Když dítě cítí, že jeho emoce zůstavají bez povšimnutí, má pocit, že na něm nezáleží. Přemýšlet o tom je příliš bolestivé, a proto se uchýlí k fantaziím o své neobyčejnosti, které jsou často velkolepé a pomstychtivé.
-Ti, kteří všechny ostatní lidi ve svém životě obsadí do role hvězd, zabíjejí laskavostí. Protože svůj život zasvětí péči o druhé, vypěstují si "morální nadřazenost masochisty" nebo víru, že všichni ostatní je vysávají. Jsou to profesionální mučedníci, jejichž tajným přáním je, aby se druzí cítili ve vztahu k nim zavázaní, aby se druzí cítili špatní a měli pocit viny. Takže pod jejich velkou laskavostí se skrývá velký hněv.
-Mnoho žen zná způsob, jakým na ně muži promítají svůj vlastní pocit neschopnosti. Pokusy těchto mužů cítit se lépe tím, že ponižují své ženy, selhávají proto, že se ponížení nakonec promítne na ně samotné.
-Váš sebestředný muž trpěl narcismem svých rodičů ještě víc, než vy trpíte jeho narcismem. Dívejte se na něho, poslouchejte ho, dotýkejte se ho a utěšujte se myšlenkou, že jste pro něj vzorem, jak milovat.
-Příčina čehokoli tkví v minulosti. Ti kdo zavírají oči před minulostí, jsou odsouzeni k tomu, aby ji opakovali.
-Na mužskou agresivitu musíte reagovat stejně jako muž. Když např. manželka na nepřátelskou kritiku partnera ohledně svého vzhledu reaguje slzami, pouze tím partnera podnítí k dalším urážkám. Zpočátku se zdá, že slzy muže obměkčí, protože typickým chováním muže k ženě tonoucí v slzách je, že ji obejme a vyjádří svou lítost - to proto, že slzy jsou hmatatelným důkazem jeho moci. Ale v podstatě přesně ze stejného důvodu jsou slzy pro muže odměnou a posilují jeho chování, což páry vrhá na emocionální sadomasochistický kolotoč. Proto je pro ženu v takové situaci nejlepší strategií to, že se naučí svému muži říct "vypadni" nebo "vzpamatuj se" - v ideálním případě až tehdy, kdy získala vnitřní přesvědčení o tom, co je pro ni už nepřijatelné.
- Mužská agresivita je rovněž psychologickou obranou, která potlačuje jejich vlastní bezmoc. Čím bezmocněji se muž cítí, tím agresivněji se chová. Pokud chcete ztlumit agresivní projevy muže, musíte zvýšit jeho pocit moci. Obdiv a láska k muži, vyjádřené třeba i žertem, pro jeho intelekt, schopnosti v práci - pro cokoliv, co vnímá jako projev vlastního mužství - mohou pomalu zvyšovat jeho pocit moci. Není to snadné, když se cítíte být svým partnerem ovládání, ale právě tehdy je toho nejvíc zapotřebí. A je to snazší, když na mužovu agresi dokážete reagovat svým "vypadni" - tím, že se mu postavíte, ho budete pravděpodobně milovat víc, ne méně. Láska se zakládá na svobodě a rovnosti, ne na vztahu trýznitele a oběti.
-Proč Apollon pronásleduje Dafné? Opravdu si myslí, že ji může přinutit, aby ho milovala? Muži v takových situacích někdy vůbec nepřemýšlí. A i když přemýšlí, často si nejsou vědomi nepřátelství, které je v jejich touze obsaženo.
-I když nás často dojímá romantické utrpení těch, jejichž láska není opětována, nelze popřít, že milovat někoho, kdo nechce být milován, a pronásledovat ho - ať už fyzicky nebo psychicky - s cílem, aby nás miloval, v sobě zahrnuje agresi.
-Když žena pronásleduje muže, masochisticky zraňuje sebe, zatímco když muž pronásleduje ženu, zraňuje rovněž i ji.
- Žena jeho agresivitu rychle odhalila. Svým jednáním i přímo jemu řekla: "Vidím kam to směřuje, ale já nejsem ten typ ženy, která se nechává zraňovat, takže mě nezraňuj. Rovněž si uměla poradit se svou nerozhodností. Když začal pochybovat o jejich vztahu, také ona zapochybovala. Když potřeboval prostor, necítila odmítnutí, ale úlevu. Takže tím, že reagovala stejným způsobem jako on, ho podněcovala k tomu, aby svou agresivitu začlenil do jejich vztahu - nehodlala si dělat vrásky pro jeho nerozhodnost - jednoduše měla svou vlastní agresivitu a ambivalenci, kterou musela vyjádřit... Spolu s partnerem se snažili vytvořit prostor, kde byla přímá agresivita vítanější, než agresivita nevědomá, skrytá.
-Ve vztahu nejde o to, naučit se, jak být milý, nápomocný a podobně, ale spíš o to dovolit si být zlý, naštvaný a nepříjemný. Jinak řečeno, partneři se ve vztahu potřebují učit, jak spolu bojovat, aniž by zničili svou víru v sebe a v lásku.
-Ať už byli přehlíženi, zneužívani, přišli o domov, tito muži se naučili přežít ne zrovna příjemným způsobem, a naučili se to velmi brzy. Neexistuje pro ně nečinnost, potřebují riskovat. Sama skutečnost, že se rváči tak dobře přizpůsobili nejistotě, však neznamená, že by za to nemuseli platit krutou daň. Když hodíte žábu do vlažné vody a budete vodu pomalu zahřívat, žába se natolik přizpůsobí, že místo aby vyskočila, uvaří se zaživa. A právě tohle je riziko, jež hrozí všem rváčům s životem z dlouhodobého hlediska.
-Ubližujeme-li druhým, má to neblahý vliv na nás samé a obvykle to přináší odvetu, zatímco pokud druhým umožníme, aby ubližovali nám, neblaze to působí na ně a obvykle je to přivede do potíží. Dovedeno do logického extrému, člověk, který ničí druhé, nakonec ničí sám sebe a člověk, který ničí sám sebe, nakonec ničí druhé - svou rodinu a přátele, ty, kteří mu ublížili.
- Ať už jsme dostali jakékoli karty, a nikdy nejsou všechny špatné, vždycky záleží na nás, jak s nimi hrajeme.
-...Zpomalení, vychutnání si toho, co se děje, okamžiku, cestování, dětí, sprchy, slunce, jako protiklad k potlačení přítomných zážitků za účelem něčeho dosáhnout...