Hunter Fulghum: Jaký otec, takový syn
- Těší mě, že Max našel dost odvahy, aby před nespravedlností bránil menší dítě, a to dokonce před klukem větším, než je on sám. Svět potřebuje lidi, kteří se nebojí boje, slovního i jakéhokoliv jiného.
- V životě nastávají okamžiky, kdy vás zahřeje obrovská emocionální vlna a rozum jde stranou. V tom jediném okamžiku zmizely všechny roky, kdy se ze mě stával dospělý, veškeré sebevědomí bylo tatam. Nezmohl jsem se na nic jiného, než na slzy. Když na mě něco takového přišlo v dětství, tak jsem věděl, že se určitě objeví nějaký dospělý, který do života opět vnese bezpečí a dobro. A ted´si uvědomuju, že dospělým jsem já a nikdo mě toho problému nijak snadno nezbaví. V tu chvíli to chce zatnout zuby a být chlap - i když bych nejraději utekl a někam se schoval.
-Mého otce život a lidé fascinují stejně jako Johna věda. Můj otec hledá zázraky v lidech kolem sebe, v malých událostech života, které mohou mít velký smysl - smysl v životě, jak rád říká, a ne smysl života.
-Můj otec je člověk s velmi svérázným viděním světa, který má schopnost vnímat každodenní události a nacházet v nich prvky humoru nebo nějakého hlubšího smyslu. Z jinakosti dělá umění. U svého otce hledám nekonvenční úhly pohledu. Sice se v řadě věcí neshodneme, ale já se celý život snažím nezapomínat na jeho oblíbená rčení: "Vždycky je dopré pochybovat," a "Vždycky v lidech hledej to pěkné."