Kate Longová: Jak překousnout babičku
18 - letá Katherine Millarová žije po nešťastné smrti otce jen s poloslepou babičkou Poll. Matka ji opustila brzy po narození. Jako by toho bylo málo, je Katherine obdařena robustní postavou, což jí život ještě více ztrpčuje. Přestože vyniká nad spolužáky inteligencí a otevře se jí možnost studovat na Oxfordu, je pro svoji jinakost na škole šikanovaná. A doma je postavena před nelehkou roli vnučky, která je to jediné, co Poll po smrti syna a odchodu manžela z rodiny zbylo. Jen těžko však hledá v babiččině chování projevy lásky. Utíká se do knihovny, kde tráví dlouhá odpoledne mezi knihami. Zde se také jednoho dne objeví tajemná postava stejně starého mladíka Calluma, jenž se vydává za Katyina bratrance. K otázkám, kam zmizela Katyina matka a jak to opravdu bylo se smrtí otce, přibývá řada dalších. "Napsala jsem ten román," říká autorka, "protože mě zajímala dynamika vztahu mezi pečujícím a opečovávaným v rodině, v tomto případě mezi babičkou a vnučkou - neboť v určité době se tyto role mění, a dokonce obracejí."
"Znáš tu ženskou, co šila Maggiině dceři svatební šaty?" "Jistě, proč?" "Je to médium." "Jaký médium?" "Jako že mluví s duchama." "Těbůh. A tím si přivydělává?" "Asi jo. Maggie říkala, že má spoustu klientů." "Dovede taky předpovídat budoucnost?" "Maggie tvrdí, že jo." "Škoda, že nám neprozradila, že se ženich chystá vopíchat první družičku."
***
Hned před hřbitovníma vratama je autobusová zastávka. Vždycky mi připadalo legrační, představovat si, jak si mrtví stoupaj do fronty na autobus do Boltonu...
***
Tak za prvý jsem se vykašlala na tu pitomou dietu. Stejně to jsou všechno nesmysly. Už jsem to zkoušela tolikrát. Člověk začne odhodlaně hladovět, brzy se dostaví pocit radosti a jakýsi lehkosti, ale pak vás přepadne příšernej hlad a připadá vám to celý absurdní a k tomu se přídá šílený bolení hlavy, jako kdyby vám sevřely spánky do kleští. A tehdy to s dietou začíná jít z kopce. Já totiž hrozně ráda jím, dokonce radši než čtu, a navíc, u nás není jídlo jenom jídlo. Je to pocit viny s cukrovou polevou, tučný výčitky a vzdor s vysokým obsahem sodíku.
***
"Nemůžeme si dovolit utrácet. A ne abys chtěla ještě nějaký zvíře. Hlavně kočky nemám ráda, ty nosej domů mrtvou kořist." "Jo to je fakt," přidal se Pejskař a pokejval svou štětinatou hlavou. "Nebo kolikrát i živou. Moji matku zaplavily myši, když jí naše Paty přinesla jednu myšku těhotnou, a ta si vlezla pod sporák. Řek sem jí tenkrát, že sem myslel, že kočky škodlivou havěť huběj, ne přitahujou..."
***
"Moje babička mě vzala ze školy, protože mě tam šikanovali," řekla jsem. A byla to pravda, bůhví před čím mě Poll zachránila. Možná před rituálním upálením. "Holky uměj být pěkný potvory," prohlásil Callum. "Musej se všechny stejně oblíkat, mít rády stejnou hudbu a takový věci. Na škole je jedna holka, je fakt fajn, je trochu bohémka, a ta vykládala, jak si v 9. třídě vytrpěla svý, protože se nechtěla připojit k obecně uznávanejm trendům."
***
"A na co ty potřebuješ zrovna kalhotovej kostým? Vždyť máš zadek jako vrata vod stodoly. Pro tebe je nejlepší sukně. Proboha kalhotovej kostým!" "Volný kalhoty vypadaj na udělanejch ženskej docela dobře." "Volný kalhoty? To jsou ty kalhoty, co si je dole přišlapuješ a lem máš pak celej vod bláta? Takový nedostaneš, hned by byly samá díra, nemám tolik peněz, abych - " "Poslouchej mě, to jsou takový hodně široký -" "No abys je ty oblíkla, to by musely být opravdu hodně široký-" Ty krávo! Chtěla jsem na ní zakřičet, ale v plících mi chyběl vzduch, jako se to stává ve zlejch snech.
***
Na mým nočním stolku ležela otevřená tuba vazelíny, co nepatřila ani mně ani Poll . A - jakej hnus - když jsem se pořádně podívala, viděla jsem na svý posteli docela určitě otisk Pejskařova těla. Třeba šlo o nějakou akci v rámci udělejte si sami, nějaký vylepšení v domácnosti - Poll ho mohla požádat aby namazal okenní panty, ale moc jsem tomu nevěřila. Kdysi, když jsem byla ještě mladší, jsem si představovala, jak tam leží můj táta a poslouchá desky, nebo si čte knížky. Odteďka tam vždycky uvidím Pejskaře, jak si natírá svý soukromý partie vazelínou.
***
Ulice byla plná jak v sobotu odpoledne, ale lidi, co chodili po nákupech, byli přece jen trochu víc oblečený než tenhle večerní dav. Poll by měla krvácení do mozku, kdyby viděla tolik poloobnaženejch těl, a Pejskař by se utopil ve vlastních slinách.
***
Trošku jsem si přimázla pusu rtěnkou a - nebudete mi to věřit - rozepnula jsem si na blůze dva knoflíky. Připadala jsem si docela hezká, dokud se neobjevila vyhublá holka s nahým břichem a nepostavila se vedle mě . V duchu jsem viděla nad její hlavou bublinu s nápisem: To je ale pořízek. Když jsem se chystala odejít, všimla jsem si, že si v oku posunuje kontaktní čočku a přitom jí stékaj slzy jako hráchy. Mě asi vůbec nezaznamenala. "Stud je jistým druhem ješitnosti," řekla mi jednou Cissie. "Četla jsem to v Reader´s Digest"
***
Neznám lepší drogu než je kniha. Kdybych nemohla číst, asi bych umřela.
***
Říkala jsem si: ať se stane cokoliv, z tohohle večera si musím něco schovat, něco na památku, něco hmatatelnýho, co si můžu přidat ke Callumově vose, dopisu z Oxfordu, k její fotce. Nechám si lístek na autobus, kdyby to bylo nutný, sebrala bych z chodníku snad i tu tyčku od lízátka a střežila ji jako poklad. Cokoliv, co bych mohla mít jako důkaz, že se to opravdu stalo.
***
Musela to být podívaná pro bohy. Ale tohle byla rodina, kterou jsem si vybrala. Můj život je postavenej na podvodu. Nepodvedli jenom mě, já jsem zase podvedla někoho jinýho. Ale kdo to nakonec nedělá, která rodina není vystavěná na lži? V těchhle dnech plnejch nečekanejch náhod a narušenejch vztahů musí člověk vzít za vděk každou rodinou.
***
Komentáře
Přehled komentářů
No, takovou babičku bych chtěl někdy poznat, ale jenom tak, ze zajímavosti, ne že bych s ní chtěl či musel trávit nějaký čas....Ty úryvky jsou fantastické a tak nádherně protikladné - "vopíchaná" první družička (měl jsem co dělat, abych se nechechtal nahlas), ale taky moc zajímavé moudro /stud je určitým druhem ješitnosti/ a pak ta "nádhera" o čtení - Neznám lepší drogu než je kniha.... Někdy si říkám, kde lidé na tak hezké a zajímavé knihy chodí, já když se dostanu do knihovny, tak si většinou připadám mezi regály jak ztracený a podle toho vypadá i můj výběr....
Překousnutá babička
(Magor, 25. 8. 2008 11:51)